Rozhovor s Mgr. Adamem Balcarem - první část

Mgr. Adam Balcar (1978) je výraznou osobou Nového města nad Metují, jelikož dlouhá léta pracoval na místní radnici na odboru územního plánování a mnozí také mají jeho osobu spojenou s koloběžkou, na které se po Novém Městě pohybuje. Myslím si, že jen málo lidí ví, jak je na ni úspěšný. 

Autor: Hlávko Stanislav

Passo dello Stelvio (vrchol), 2758 m n. m., Itálie, 2023

Tvoji osobu mám spojenou s mnoha věcmi a mezi ně patří koloběžka. Jak si se ke koloběhu dostal?

Přibližně od střední školy jsem jezdil na kole, zprvu zejména na silničce, později i na bajku. K tomu se časem přidalo běhání. Nicméně jak šel čas, začaly se objevovat problémy se zády a ukázalo se, že tyto sporty a sedavé zaměstnání není úplně nejlepší kombinace. Tehdy jsem poprvé zaslechl ódy na koloběžku od mého kamaráda. Nicméně čas šel dál, až se mi jednou záda slušně zablokovala a doktor mě poslal na rehabilitaci. No a při povídání s fyzioterapeutkou padlo opět doporučení zkusit koloběžku. Takže jsem si ji od kamaráda půjčil a zkusil jízdu do Slavětína a zpět. Pochopil jsem, že to není žádná "ulejvárna", ale pocit protažení zad byl příjemný. Takže začalo hledání toho správného typu, značky, barvy ;-) a celkem brzo se mi doma objevila moje první koloběžka – sněhobílá Kostka. Bylo to na jaře 2015.

U obyčejného jezdění jsi však nezůstal, jaký byl pro tebe impulz, aby jsi začal závodit?

Musím říci hned zkraje, že koloběh mě okamžitě chytil a to naplno – od té doby jsem na kolo sedl zcela výjimečně a nejčastěji jen jako na dopravní prostředek do práce. Skvělým bonusem bylo, že jsem od té doby skutečně přestal mít potíže se zády. Po pár měsících od mé první jízdy se v Náchodě konalo mistrovství republiky, kde byl pro veřejnost jeden hobby závod na cca 17 km. Tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Další závody pak postupně následovaly – od pro mě krátkých a rychlých v rámci Rollo ligy (nejstarší ligová soutěž v koloběhu na světě s prvním ročníkem v roce 1968) až po Seriál dlouhého koloběhu. Účast na závodech však pro mě (stejně jako pro většinu ostatních) není jen ambice v umístění, ale zejména o setkávání s přáteli z celé republiky tvořící mimořádnou a trochu tak ulítlou komunitu.

Rollo liga - Velké Poříčí u Náchoda, 2019

Loni (2023) jsi absolvoval závod Přejezd republiky (pozn.redakce – Adam dojel na krásném druhém místě). Můžeš popsat, kudy se závod jel a jak to na takovém závodě probíhá?

Jedná se o nejdelší závod v rámci již zmíněného Seriálu dlouhého koloběhu. Jeho trasa vždy v nějakém směru přetíná naši republiku a dlouhá je tedy průměrně cca 350 km. V prvních ročnících startovalo několik málo odvážlivců, dnes je to již skoro masová záležitost s 90-110 startujícími. Startuje se vždy v pátek v 7 hod. ráno a limit na dojetí do cíle je neděle do 14 hod. Čas startu si však může každý zvolit sám, pouze jej na startu oznámí, a dle toho se vypočítává jeho výsledný čas. Trasu samotnou si krom startu, jednoho kontrolního bodu vždy v cca polovině trasy a cíle může každý závodník naplánovat sám. Ve volbě trasy (různá délka a různý profil) a času startu (různá teplota v průběhu závodu) se tedy pak projevuje taktika jednotlivých závodníků. Každý závodník si s sebou veze sledovací zařízení – tzv. tracker, který vysílá online informaci o jeho poloze. Ostatní závodníci (pokud na to mají čas), rodina či fanoušci tak mohou sledovat jeho polohu a částečně i jeho pozici v rámci startovního pole. Závodníci mají povolenou svou podporu na trati v podobě doprovodu podávající zejména jídlo a pití.

Loni závod začínal v pátek u rakouských hranic na jižní Moravě v obci Šatov a jel se přibližně severozápadním směrem až na hřeben Krušných hor s cílem u obce Moldava. Délka mnou zvolené trasy byla cca 354 km s převýšením 5053 m a zdolal jsem ji za 20 hodin a 1 minutu.

Jak je důležité mít s sebou doprovodné vozidlo?

Je to zásadní faktor ovlivňující způsob, jak závod jedeš. Já se zatím neodhodlal k tomu závod jet bez podpory. První ročníky jsem měl velký respekt z té dálky (ten mám tedy stále) a ty další ročníky jsem měl zase ambice na přední umístění. Myslím, že se blíží čas, kdy mé závodní ambice ustoupí (resp. budou muset ustoupit) a bude pro mě více lákavé přejezd republiky bez podpory.

Ten velký rozdíl je v tom, že když máš podporu, nemusíš po cestě nijak složitě plánovat jídlo a zejména pitný režim. Když jedeš pouze sám, tak musíš věnovat daleko více péče logistice a přípravě – zejména v noci jsi odkázán pouze na nonstop benziny, kde můžeš doplnit vodu a v případě krize i nějaké jídlo. Je tedy jasné, že pokud jedeš bez podpory, na přední místa moc myslet nemůžeš – jednak vezeš vždy o dost větší váhu a doplňování jídla a vody tě stojí drahocenné minuty. Navíc s každým dalším ročníkem se úroveň závodu zvyšuje, při mém prvním ročníku jsem se klidně stavil na oběd a večeři v restauraci a dojel jsem tuším sedmý, loni bych tímto způsobem skončil možná někde v půlce startovního pole. Pokud chceš skončit v první desítce, musíš šetřit každou minutu – co jde, tak jíš za jízdy a při zastávkách to chce souhrou se svou podporou.

Trasa Přejezdu ČR 2023

Závodíš tedy sám za sebe nebo jsi součástí nějakého týmu, tělovýchovné jednoty? Je nějaký takový oddíl zabývající se koloběhem v okolí Nového Města?

V Seriálu dlouhého koloběhu se na týmy moc nehraje (byť v týmových dresech se jezdí i zde), ale jinak jezdím za TJ Sokol Kunvald, jehož jsem členem. V našem regionu žádný oficiální koloběžkářský tým není, po Kunvaldu je nejblíže asi v Pardubicích.

Pro jízdu na koloběžce je potřeba velká fyzička, jak trénuješ na takovýto velký závod? Kolik kilometrů musíš před závodem najet?

Osobně žádný speciální tréninkový plán nemám a jezdím tak, jak mě to baví a co čas dovolí. Zde musím poděkovat mé rodině, která mi mou zálibu toleruje. Samozřejmě pokud se chystám na start na rychlé Rollo lize, zařadím si do mých projížděk třeba rychlé úseky (např. 25 km/h), a před závodní sezónou Dlouhého koloběhu se zase soustředím více na kopce. Nějaké minimální penzum kilometrů před závodem si nekladu, jen pokud je méně času, snažím se to vynahrazovat intenzitou.

Velkou výzvou byl jistě výjezd na Mont Ventoux ve Francii, kde se jezdí i Tour de France a kde je velké převýšení na krátkém úseku.

Bylo to mé první setkání s velkým alpským výjezdem. Vůbec jsem nevěděl, co od toho čekat a jaké to bude. V okolí Nového Města je asi největší výjezd na Sendraž – 5 km s převýšením 250 m či výjezd Náchod – Dobrošov – 12 km s obdobným převýšením 250 m. Výjezd na Mont Ventoux má cca 21,5 km a převýšení 1550 m.

Spolu s kamarády jsme se ale chtěli zapsat do tamního klubu bláznů (Club des Cinglés du Mont-Ventoux), což znamenalo horu vyjet buď 3x, 4x či 6x během jednoho dne (od půlnoci do půlnoci) – dle toho jsou 3 kategorie bláznů. Já zvolil čtyři výjezdy – tři po třech asfaltových cestách ze tří stran a jednu trasu terénní. To se mi podařilo, byť jsem si sáhnul hodně hluboko, a celkem to znamenalo ujet 184 km a zejména nastoupat 6500 m. Tato hora má své kouzlo, oproti jiným je specifická svou zcela kamenitou horní části a vzpomínám na ni velmi rád.

Vrchol Mont Ventoux, 1912 m n. m., Francie, po zdolání 4 výjezdů 

Je nějaký závod, kterého by ses chtěl zúčastnit? Jaké jsou tvé plány pro rok 2024?

Pro letošní rok žádné speciální plány nemám. Vzhledem ke skutečnosti, že od září pracuji v Praze, je daleko méně času na trénink. Proto budu rád, pokud mi dopadne účastnit se na mých oblíbených závodech Dlouhého koloběhu.

Žádný konkrétní oficiální závod mě nyní asi nenapadá, chvíli jsem přemýšlel o závodu Kick Distance (loni se jel z Vídně do Berlína, letos se jede z Milána do Mnichova), ale je to už větší akce náročná na finance i čas. Co mě asi láká dlouhodobě, jsou spíše takové ty zajímavé osobní projekty, například projet nonstop podél Labské stezky z Krkonoš po Děčín, přejet bez podpory celou republiku od nejzápadnějšího do nejvýchodnějšího bodu či sním o cestě z Nového Města přes Alpy až k moři.

Co ti jako koloběžkáři vadí v silničním provozu? Jsou řidiči ohleduplní? Jaké máš zkušenosti?

Asi to samé, co každému cyklistovi – vzrůstající intenzita dopravy i na silnicích nižších tříd a občasné hulvátství řidičů. Občasné vykazování na chodník od neznalých řidičů beru s úsměvem. Osobně ale vnímám, že neohleduplných řidičů spíše ubývá, více mám obavy z řidičů nezkušených či příliš sebevědomých, kteří neumí při řízení dostatečně přemýšlet – pak vznikají opravdu nepříjemné situace.

Jako poslední otázka se nabízí: Kdy jsi jel naposledy na kole?

Smích… Tak to si opravdu nepamatuji, neseděl jsem na něm určitě tak dva roky. Časem se ale k němu chci zase trochu vrátit, zejména k vyjížďkám do terénu.

Třeba patříte také mezi milovníky koloběžek a třeba i vy budete inspirováni k nějakému podobnému výkonu. Pro mě osobně je to nepředstavitelné a obdivuhodné, proto přeji Adamovi hodně dalších najetých kilometrů a úspěchů nejen v závodech.