Rozhovor se zastupitelem Ing.Janem Čopíkem Ph.D. - druhá část

V druhém díle rozhovoru s Ing. Janem Čopíkem Ph.D. jsme se hlouběji ponořili do zákulisí novoměstské radnice a projektů města. Pan Čopík nám objasnil jeho postoje a zkušenosti a dal do kontextu s okolními státy a obcemi.

Autoři: Hlávko Stanislav, Klučka Michal

V kterých zemích jste říkal, že jsou ta školení pro veřejné činitele?

Třeba v Rakousku a Holandsku mají také takové kurzy. Každopádně u nás ne že by nebyly. Ministerstvo vnitra dělá školení, jmenuje se "Zastupitel v kurzu" a je to tuším už třetí volební období. Měli na to jakousi dotaci z Evropské unie.

Vždy to jsou tři přednášky, e-learning a z něho test. Pak prezenční přednáška. Test ale děláte doma. Takže na to hledíte, hledáte a odpovídáte. A je to celé dobrovolné. Nicméně zastupitelé dostávají mnohé či alespoň nějaké informace…

Určitě to, co jsem tam poznal (přihlásil jsem se do všech kurzů, co zatím byly) a co jsem tam slyšel zejména z menších obcí, tak je to někdy taková divočina, která u nás logicky není, protože tady je poměrně dost úředníků, kteří mají zkoušky a přeci jen to nepustí do takových grádů, jako v obcích, kde je jen jedna paní na účetnictví.

Bavili jsme se o odcházejícím tajemníkovi, jaká je podle vás personální kondice úřadu?

To je právě věc, když jsme mluvili o tom nerozumění si ve spolupráci v radě města. Tak přístup současného vedení nebo části zastupitelů je trochu takový, že úředníci, kteří tam jsou dlouhodobě, tak jsou do jisté míry přátelé starých pořádků, spřažení s minulým, předminulým a Bůh ví jakým vedením. A my si tam najdeme svoje lidi. Nové lidi, kteří vytvoří nové pořádky a budou to dělat lépe. Trochu samozřejmě zjednodušuji.

Já osobně si myslím, že to není jednoduché, protože dneska najít člověka je poměrně náročné a pokud ztrácíme lidi, kteří tam byli deset i patnáct let, mají všechny zkoušky, tu práci dělají dlouhodobě, tak si myslím, že je to škoda. A tím pádem pak mrháme lidským potenciálem. A to vám řekne každý manažer, ať už ve veřejném prostoru nebo v soukromé správě, že lidi jsou ta možná nejdůležitější věc, která v té firmě je.

Jasně, že ti noví lidé tam přijdou, přijdou třeba často lidi ze škol. Oni se naučí, bude to trvat dva tři roky, udělají si tu zvláštní odbornou způsobilost, která nás opět bude stát peníze, protože ta zkouška něco stojí. Je možné, že až se za dva roky naučí, tak řeknou: "My máme jiné možnosti a půjdeme někam jinam". A my zase najmeme nové, zase najmeme ty mladé, zase je to budeme učit. Ten náš úřad je poměrně malý, někdy možná v některých oblastech ani není, kdo by je učil.

To je jedna z mých hlavních výtek, že mrháme tím lidským potenciálem a v zájmu nastavení nových pořádků, celkových nových pořádků. Třeba tradiční britský model, to už jsem na té nejvyšší úrovni správy – na té celostátní, vždycky fungoval na principu, že politici se mění, ale úředníci zůstávají a vždy dělají agendu, kterou tam přinášejí ti volení politici, ale se znalostí věci. Ve smyslu, že mohou volené politiky, nějakým způsobem usměrnit a říci jim ne, když to z nějakého důvodu nejde, protože to třeba naráží na zákonné normy. A to ti noví úředníci třeba nebudou schopni a je riziko, že se třeba něco přihodí. V územním plánování, ve školství nebo kdekoliv.

Je vidět, že naši mnozí zaměstnanci, ti přátelé starých pořádků, odcházejí na vyšší úřady nebo na úřady v okolí a viditelně tam jsou přijímáni s radostí, protože už dostanou hotového úředníka. Stejně jako ve firmě, když máte nástrojárnu, tak asi nevyhodíte dobré nástrojaře.

Když jsem ještě působil v Elton hodinářské, tak se vždycky v nástrojárně říkalo, že dobrý nástrojař se vychovává jedenáct let. Tak asi taky nevyhodíte všechny nástrojaře a nenaberete si tam lidi z učňáku s tím, že si je vychováte znovu – pak samozřejmě musíte čekat, že prostě pár let budete produkovat více zmetků a budete mít více problémů. To je asi ten hlavní rozpor, že současné vedení si myslí, že nastaví nová pravidla s novými lidmi.

Místostarosta argumentuje "evolučními procesy", které se používají v managementu, kde výměna vedoucích pracovníků probíhá po určitých cyklech. To se ale spíše týká specifických oblastí. On to zřejmě chce aplikovat obecně. Dovedl byste, jako odborník na tuto problematiku popsat rozdíl mezi tím přístupem v řízení firmy a veřejnou správou, na kterou to pan místostarosta vztahuje? Asi rozumím, co myslí, ale zdá se mi to v rozporu s charakterem veřejné správy to takto pojímat.

Veřejná správa je rozhodně jiná než ta soukromá, protože máte jiné cíle a daleko jiné právní regulace. Byly různé směry, říká se tomu New Public Management, které se snaží inspirovat soukromou sférou, třeba v době ropné krize v 70letech v západní Evropě nebo ve Spojených státech amerických už za Woodrowa Wilsona, který byl představitel této školy ve veřejné správě (pozdější americký prezident, známý zejména tím, že nás – Rakousko – porazil v první světové válce).

Můžete se třeba inspirovat, ale vždy je třeba hledět na odlišnosti veřejné správy. Když se na to nahledí dost, tak si myslím, že mohou přijít problémy.

Dají se tedy formulovat nějaké rozdíly mezi státní správou v tom, co tvrdí náš místostarosta – že to přináší novou krev a dynamiku nových myšlenek? Už jen rozdílnost úředníka a věcmi, kterými se zabývá, a jeho kvalifikací. Narozdíl manager tu kvalifikaci moc nepotřebuje, k tomu má ty lidi – odborníky.

Určitě, tak jako v továrně si také nevyházíte ty odborníky, např. na strojírenství, obrábění nebo na CNC stroje, a nenaberete si tam nové lidi.

Samozřejmě vedení města je ten management, oni by měli přicházet s návrhy a neměli by se tolik zabývat operativou, na to tam jsou ti úředníci, ale ti úředníci by měli mít znalosti. Pokud tam vezmete ty neoblomené nebo ty, kteří tomu tak úplně nebudou rozumět, tak je nebudou moci tolik korigovat a může dojít k problému. To je stejné ve firmě, tak i na radnici.

My jsme obec s rozšířenou působností, děláme největší výkon státní správy, 205 obcí v České republice má tyto pravomoci, takže má živnostenské úřady, odbory školství, řeší záležitosti životního prostředí,… A tam potřebujeme odborníky, které jsme poměrně měli a teď o ně částečně zbytečně přicházíme.

Já bych úplně nechtěl rozdělovat, toto je firma, tam se to dělá úplně jinak, a toto je radnice, tam se to dělá taky úplně jinak, to bych zas tak úplně neřekl.

Jak jsme řekli, není to tak jednoduché a nejsme v situaci, že by tu byl dostatek odborníků v okolí, což třeba vidíme na hledání tajemníka, a tak by se mělo ke všemu přistupovat. Odpovědně a nést tím i nějakou politickou odpovědnost za svá rozhodnutí.

To si myslím taky, …

Stejně jako v té firmě se ředitel někomu zodpovídá, tak i tady by se ten politik měl zodpovídat, občanům. Jako občané máme právo na informace a ostatní věci. My občané nejsme zaměstnanci politických funkcionářů, ale je to spíš naopak.

Tak rozhodně, všichni politici jsou zaměstnanci občanů. Jsou placeni občany. Občané mají nárok nejen na informace, ale i na dobrou správu svěřeného území, ať už je to obec, kraj, celý stát nebo Evropská unie. Politici by měli spravovat obec (stát) odpovědně. To se do velké míry týká i těch úředníků.

Jaká bude vaše další role po odstoupení z koalice? Čemu se hodláte věnovat?

Já bych ten rozpad koalice nepřeceňoval. U měst, jako je Nové Město nad Metují, není zvykem mít pevné koalice ve smyslu, já jsem koalice a já opozice a ani to tady v minulosti takto nebývalo. Neříkám, že to takto v některých městech není, ale spíš si myslím, že je to právě znak nějakého většího pnutí.

Třeba daleko menší Staré Město pod Sněžníkem, ta obec má cca 1500 obyvatel a tam byl poměr 8 ku 7, to obecně není dobře. Vždy by tam měla být širší dohoda a stejně tak si myslím, že není dobře kdekoli vymezovat – nás je jedenáct a my tady budeme mít všechno a vás je deset tak taháte za ten kratší konec provazu. Tady vlastně za Petra Hableho nikdy žádná písemná koaliční dohoda nebyla. Byly tady nějaké priority, ale nikdy tu nebyla písemná dohoda ve smyslu, ty nebudeš v koalici, protože neděláš naše programové priority. Takže to funguje spíše ve větších městech, kde mechanismy jsou celostátní, ale agenda je místní, ale podle mě je Nové Město nad Metují na toto příliš malé, abychom si hráli na koalici a opozici.

Předpokládám, že v brzké době skončím v radě města. Dále zůstanu v zastupitelstvu a budu dělat to, co jsem dělal minulá dvě volební období, kdy jsem taky byl "jenom" v zastupitelstvu. Takže se budu snažit alespoň nějaké drobnosti navrhovat, budu se snažit ptát. Budu dělat to, co patří k činnosti zastupitele, a vlastně to samé jsem dělal na té radě, s tím rozdílem že ty schůze byly častější, tedy jednou za čtrnáct dní.

Samozřejmě na úrovni např. nějakého krajského města je to tak, že radní mají nějaké gesce. Jsou odpovědní za dopravu nebo za něco jiného, jako na pražském magistrátu. To tady zvykem nebylo. Vlastně až toto volební období přineslo pověřeného radního pro některé oblasti, což je kolega Brož (pozn.red. – pan Brož má na starosti energetiku), ale myslím, že v těch menších městech to nemá takové opodstatnění. Jasně že každý zastupitel, každý radní se zabývá něčím, čemu více rozumí nebo se tím chce zabývat, to je jistě pravda.

Z hlediska současného vedení města, kdy se vlastně sami opevnili a uzavřeli do nějaké jedenáctky pod heslem boje proti přátelům starých pořádků, si myslím, že to není dobře. Toto je ale jen můj názor a mám to trochu okoukané od ostatních obcí.

V tomto ohledu jste vlastně v celém zastupitelstvu nejkvalifikovanější. Jak jsem sledoval minulé zastupitelstvo, tak jsem postrádal vědomí, jak funguje veřejný prostor, jak má fungovat zastupitelstvo, jaké jsou pravomoci, … V některých případech jsem se pozastavoval, ale teď vidím, že mnozí současní zastupitelé neznají základní věci.

To se opět vracíme k těm školením, které by možná pomohly a možná nepomohly.

A pak už záleží na jednotlivcích, …

Právě.

Co by jste si přál, aby se v Novém Městě vytvořilo či změnilo v roce 2024?

On jeden rok je mžik, z hlediska dlouhodobých záměrů. Co já si myslím, co nám zde chybí, je to, co říkáme všichni. A to podpora bydlení. To si myslím, že je škoda. Třeba v kasárnách by ta podpora měla být, aby do toho šlo město také samo.

Nové Město nad Metují jako ostatní okolní města stavělo byty. Nejen za dob reálného socialismu, ale za dob třeba rakouské monarchie nebo meziválečného Československa. Proto si myslím, že by už stálo za to naprojektovat některé domy v kasárnách, protože dotace, které teď jsou, jsou stoprocentní dotace, kdy vám jen neproplatí DPH. Můžete si udělat projekt a na tu výstavbu máte deset let. Což si myslím, že za tu dobu se infrastruktura zvládne.

Předpokládám, že s debatou, která se vede, že i stát by měl podpořit více bydlení. Pak přijdou i dlouhé půjčky s rozumnou úrokovou mírou nebo i částečně dotace na infrastrukturu, případně i ty samotné stavby. A proto si myslím, že bychom už v tomto roce měli do toho jít a třeba něco naprojektovat.

Skoro si myslím, že je to důležitější než některé projektové dokumentace, které se schválily v rozpočtu a kterých je mimochodem přes třicet! Podle mého názoru se na všechny peníze neseženou. Udělá se třeba projektová dokumentace, která není levná, třeba na koupaliště jsou to tři až čtyři miliony korun, a ta prostě zastará.

Takže si myslím, že tohle bychom měli více rozjet již v tomto roce. Další, co je opravdu kritické, je Dům zdraví a kino. Třeba kino vypadá už opravdu retro. Je padesát let staré, každou chvíli je tam nějaký problém a tím, že jsme šli do architektonické soutěže, … Zase – máme stavební povolení na projekt Víta Lukase, který tady pořád je – ale tím, že jsme šli do architektonické soutěže, tak jsme vlastně stále na začátku. Máme tu malůvku, ale nemáme pořádně rozkresleno, kde, co bude a stejně tak, když přijdete do Domu zdraví, … Zde se také zadala studie a je to dobře, a je asi dobře, že pan Brož na to šlapal, ale ta částka, která z toho vyšla, nějakých 170-200mil korun? S dalšími projekty…

Je třeba říci, že peníze nebudou na všechno a obávám se, že nemáme stanovené priority co teď a co potom. Jasně, některé priority jsou jasně viditelné, třeba letní areál u Metuje, ale podle mě je to otázka, jestli je to opravdu ta správná věc. Protože co si myslím, že město opravdu trápí, je pokles obyvatel. Jasně, že za loňský rok se ten počet zvedl (teď jsme se podle malého lexikonu obcí dostali na 9300 obyvatel), jenže v tom jsou uprchlíci z Ukrajiny.

Je otázka, jestli jsou to občané, kteří nám tu zůstanou dlouhodobě. Jasně, že někteří zůstanou, víme, že situace na Ukrajině nebude jednoduchá. Nemůžeme ale stále spoléhat, že nám bude bydlet osmdesát lidí v bývalém hotelu Metuj. Pokud by také chtěli jít jinam (běžné byty), ani nemají kam, kapacity nejsou.

Stejně tak ředitel ZUŠ stále říká, že musí klečet před svými učiteli, kteří jsou někdy v pokročilém důchodovém věku, protože těm novým nemůže nic pořádně nabídnout. Kdybychom jim mohli nabídnout nové byty, tak by to byl třeba tahák, který by je sem dostal třeba lépe, než plat, který je možná lepší v Hradci Králové nebo v Praze.

Ale abych se vrátil k tomu roku 2024 – myslím si, že tyto věci by se měly daleko více akcentovat. Neříkám, že se ta kasárna nedělají, ono se tam dělá, ale nejsem si úplně jistý tím, že když to prostě jen pustíme do výstavby soukromé, developerské a řekneme jim, tady můžete postavit domy, ale parkování bude pod domem se čtyřmi nadzemními podlažími a uděláte tam výtah, budou ty byty rozumně dostupné. Výtah stojí milion korun, parkování pod domem stojí také hodně peněz. I sami autoři studie kasárna, když jsem se ptal, tak připustili, že ty byty můžou být poměrně drahé. A je otázka, zda je to ta správná cesta, protože část obyvatel nebude mít problém ty byty koupit, ale je otázka, zda všichni.

Pro normální lidi se tyto byty stávají nedostupné.

Právě proto si myslím, že samosprávy by měly v tom mít daleko větší snahu a samozřejmě to některá města dělat musí. Třeba žena mého kolegy z fakulty učí na základní škole na Praze 1 a mají přidělený městský byt.

Městští strážníci v Praze jsou na tom podobně. Samozřejmě vím, že Praha je rozhodně rozdíl od Nového Města nad Metují, ale myslím, že toto bychom měli akcentovat daleko více.

Stejně tak záležitost Oázy. Možná, že ta budova Lupusu dopadne. Spíš si ale myslím, že kraj nemá úplně chuť ji pustit. Vždyť dnes dostat se do Oázy je skoro jako vyhrát v loterii.

Takže to jsou další věci, které nás tlačí, a v tom si myslím, že bychom mohli udělat daleko více, protože je tu Národní plán obnovy, který teď funguje a bude ještě pár let. To jsou velké peníze třeba na tři, čtyři roky, a když je nevyužijeme, tak můžeme dopadnout jako celý stát se silnicemi.

Dělal jsem i nějaké výzkumy. Ptal jsem se. Dělali jsme dotazník v předminulém období. Samozřejmě že jedna věc jsou plány obcí a druhá je "Jó, teď je možné získat tu dotaci, tak to postavíme dříve, než něco jiného, na co dotaci nezískáme." A řekněme si otevřeně, na koupaliště dnes prostě žádná dotace není a nebude, protože poslední byly někde před sedmi lety. Možná se to mělo postavit před sedmi lety, ale teď už s tím nic neuděláme. Ale třeba na Oázu nebo na byty by teď dotace byly. Než my se zorientujeme, tak ten Národní plán národní obnovy už nebude. A oni řeknou: "Tak jste si to měli postavit, měli jste na to ty tři, čtyři, pět let! Nepostavili? Tak teď už za své!". Toho se tedy obávám, že můžeme něco prošvihnout. A to nejen nás, ale i ty co přijdou po nás to bude mrzet.

Když si vezmeme Polsko, kde investovali do silnic, v České republice se ve stejný čas investovalo do rozhleden a zábavných věcí, tím pádem ne plně dobré hospodaření se zdroji z evropských fondů. Není to český fenomén – nemyslet na budoucnost?

Česká republika je už teď zhruba ve třetím plánovacím období Evropské unie. A tam to chodí vždy tak, že žádný Brusel, ale Praha si řekne, jaké má priority a co chce v těch operačních programech. Jenomže my jsme každé to plánovací období ne úplně zvládli. Tím, že politická garnitura, částečně i ti úředníci řekněme v těch vyšších úřadech toto nebyli schopni podchytit, proto se staví více rozhleden než dálnic nebo infrastruktury.

A když se vrátím do Nového Města, tak se právě bojím, že my s těmi novými úředníky, které jistě v nějaké podobě nabereme, můžeme být v podobné situaci, že oni nezvládnou některé ty rozvojové věci, které by ti původní zvládli lépe. Možná také ne, možná se pletu, ale aby se naše město nedostalo do stejné pozice, jako je celá Česká republika. A toho se bojím. To je možná největší rozdíl mezi námi, nebo mnou a současným vedením radnice.

Ono to koupaliště je spíš takový symbol a lidi a politika mají rádi symboly a hesla, protože kdo si přečte předvolební program? Ale nějaký leták, billboard,… nějaký symbol si zapamatuje každý.

Takže LAM je spíš symbol a těch padesát milionů, co to bude stát (někdo tvrdí šedesát, pan Brož tvrdí čtyřicet pět, ono je to vlastně jedno), Nové Město samozřejmě nepoloží. V současné době (byť si to uvědomuji, že je tu spousta lidí, kteří si to přejí) si já myslím, že v souvislosti s Národním plánem obnovy bychom ty peníze měli napřít jinam. Samozřejmě tu investici připravit a udělat to za tři, čtyři roky. Až k tomu budou třeba lepší podmínky. Protože – když už jsme na to čekali tak dlouho, tak už možná chvíli počkáme a možná by to bylo lépe připravené, než to je teď, kdy se to dělá v hrozném kalupu a hodně se do toho šlape. To je samozřejmě můj názor a to, když se k tomu vracím, je to myslím největší rozdíl mezi námi (řekněme mnou a alespoň částí kolegů z rady).

Co se týče volebního uskupení vaší strany, tak se tam objevil nový člověk, paní Berkovcová. Jak k tomu došlo?

Situace byla taková, že zhruba v polovině minulého volebního období nejenom mě bylo jasné, že na troskách sociální demokracie, když to tak řeknu, tu kandidátní listinu nepostavíme. Ono snad nejde ani o tu stranu, ale získat kandidáty na stranickou kandidátku je skoro nemožná mise.

Například Volba pro Nové město bývalého starosty byla také politická strana, takový nosič kandidátky, ale ono se to tak netvářilo. Ale když přijdete s tím, že chcete dát kandidátku České strany sociálně demokratické, tak na to se ti lidé tvářili různě.

Takže jsme usoudili, v tom užším kroužku, že bude dobré se s někým spojit. Takže jsme vstoupili do jednání s Liborem Šnajdrem, pak se k nám přidal ještě Jirka Sláma a měli jsme v úmyslu vytvořit nějaké společné sdružení. Jenomže z různých důvodů jsme také oslovili Janu Berkovcovou.

Někteří členové našeho uskupení s ní měli dobré zkušenosti z doby, kdy se tady spojovaly školy. To znamená průmyslovka, speciální základní škola a učňovské školství. Ona byla jedna z mála tehdejších krajských zastupitelů, která toto kritizovala.

Jenomže výsledkem bylo, že naše uskupení, které se tvořilo z nějakých čtyřech proudů, to znamená lidi kolem Libora Šnajdra, kolem Jirky Slámy, lidé kolem sociální demokracie a teď ještě lidé z Ano. Už se nám to zdálo mnoho. Tam byli také určité osobnostní záležitosti, že někteří měli poměrně velký blok vůči Anu. Takže jsme se domluvili, že nakonec nebude jedno uskupení, ale dvě. Takže to naše Za Nové město a to druhé uskupení, kde byl Jirka Sláma a Libor Šnajdr.

Pak se k nám ještě přidali ti zbylí kandidáti Komunistické strany Čech a Moravy. Zejména Zdeňka Kulhavá, která tedy členkou KSČM myslím nikdy nebyla, ale vždy kandidovala za KSČM od roku 1990. Takže výsledkem bylo, že i to naše uskupení Za Nové Město byl takový trojblok.

A celé to tedy zaštiťovala sociální demokracie?

Ta kandidátka byla podaná za sociální demokraty.

Ale jak to dneska je, když tam máte alespoň jednoho nezávislého tak si to můžete pojmenovat, jak chcete. Třeba v Náchodě nakonec tehdejší poslanec za Českou stranu sociálně demokratickou Jan Birke, sestavil kandidátku, která se jmenovala Jan Birke pro Náchod. Nikoliv ČSSD.

Stejně tak v Novém Městě na Moravě, nejen tyto volby ale i ty minulé předseda sociální demokracie Michal Šmarda kandiduje jako volební strana Lepší Nové Město a nikoliv ČSSD.

Poslední současný hejtman sociální demokracie Netolický z Pardubického kraje jakoby vůbec nekandidoval za sociální demokracii, ale za sdružení 3PK - Pro prosperující Pardubický kraj.

Takže podobně ta naše kandidátka byla takovým slepencem, když to tak řeknu. S tím že většinu dodala sociální demokracie, i když já vždycky kandidoval za sociální demokracii, ale nikdy jsem nebyl členem.

Tak to tedy vzniklo. Ani jsme neměli taková očekávání, já osobně jsem čekal, že tam budeme mít zhruba dvě místa, to třetí místo pro mě bylo spíše překvapení. Takže to dopadlo, jako to dopadlo, každopádně je pravdou, nechci, aby to vyznělo nějak špatně,... ale možná, že by Jana Berkovcová měla méně naslouchat některým lidem z vedení města a více se rozhlížet okolo, ale to je můj názor.

A logicky má tři funkce. Poslankyně, je také krajská zastupitelka, je to stínová ministryně školství a je tady novoměstská radní, takže chápu, že její čas je limitován. Ona z naší volební strany vystoupila ještě před vypovězením té koaliční dohody s tím, že předpokládám, bude souhlasná s dnešním vedením. Ale každý je odpovědný sobě a voličům. Nechci a hlavně ani nemůžu nikomu radit.

Z našeho povídání mi vyplývá, že politika nemusí být jen to sprosté slovo, ale jedná se o druh komunikace a kompromisu a nejedná se jen o tu politiku místní, ale i celorepublikovou ba i evropského rozměru.

Děkujeme Vám za příjemné a poučné povídání.