Rozhovor se zooložkou Pavlínou Vackovou, Msc.

Pavlína Vacková, MSc. (*1998) se účastnila výpravy do srdce ostrova Madagaskar, kde se podílela na výzkumu v místním pralese. Pavlína je mladá zooložka, která tento obor vystudovala v Anglii. V současné době učí angličtinu a studuje doktorát na Přírodovědecké fakultě v Praze.

Autor: Hlávko Stanislav

Ahoj Pájo, jak si se dostala k vědecké výpravě do madagaskarského pralesa? Co jste tam studovali?

Ahoj Stando, velmi ti děkuji za pozvání. K této výpravě jsem se dostala náhodou prostřednictvím svých profesorů z univerzity. Během mé diplomové práce jsme se zabývali vývojem protokolu pro genetický monitoring lemura známého především z knihy Geralda Durrela, Aye-Aye, česky také nazývaného Ksukol ocasatý. Je to fascinující zvíře, ale bohužel je hubeno z mnoha důvodů, což vede k poklesu jejich početnosti v přírodě. Jejich populace je monitorována v rozsáhlých národních parcích, ale v jiných oblastech je o nich známo velmi málo. Monitoring, tedy jejich sledování, je obtížný, a proto bylo nutné vyvinout metodu, která by byla vhodná pro místní podmínky a zároveň by byla efektivní.

V pralese jste bydleli 3 týdny. Jaká je to zkušenost?

Bylo to úžasné, ale zároveň náročné. Jeli jsme do části Madagaskaru, kde se snaží vybudovat výzkumné centrum uprostřed pralesů. Cesta tam trvala dva dny po nezpevněných cestách, což bylo fyzicky i psychicky náročné, ale všichni jsme to zvládli! Pro představu, nejbližší větší město bylo od nás vzdáleno asi dvě hodiny. Měli jsme štěstí, že jsme měli zázemí a místní nám vařili, což bylo po dlouhých cestách lesem neskutečně osvěžující. Měli jsme taky možnost ochutnat místní speciality, ale i se sblížit s místními a dozvědět se více o jejich stylu života a zvycích. Zároveň tam s námi byli studenti magisterských oborů, kteří to měli v rámci praxe a podíleli jsme se na projektech. Postupem času jsme společně překonali jazykovou bariéru a zažili spoustu zábavy. 

Tuto oblast jste navštívili v období dešťů. Jak si mohu představit místní počasí?

Ano, díky své poloze nemá Madagaskar roční období jako my, ale má jen dvě – období dešťů a tepla a potom období sucha při chladnějším počasí. Od ledna do konce dubna až začátku května je na Madagaskaru období dešťů. Když jsme tam byli v dubnu, byli jsme už téměř ke konci tohoto období, takže jsme si užili jak déšť, tak i příjemné slunečné dny. Během deštivých měsíců může spadnout kolem 3000 mm srážek, a může pršet i několik dní v kuse, což je pro nás nezvyklé.

Jaká je fauna a flóra na tomto vzdáleném ostrově? Asi to nelze srovnávat s přírodou v České republice.

Madagaskar je ostrovem s jedinečnou biodiverzitou. Plný endemických druhů, tedy takových, které nenajdeme nikde jinde na světě. Díky dlouhé izolaci od ostatních kontinentů zde vznikla bohatá paleta života, zahrnující lemury, chameleóny a mnoho dalších fascinujících tvorů. Vlivy z Afriky a Indického poloostrova sehrály klíčovou roli v tomto procesu, ovlivňující rozšíření a rozmanitost místní přírody. Naopak, Česká republika je domovem typických evropských druhů živočichů a rostlin, adaptovaných na mírné kontinentální podnebí.

Je fascinující pozorovat, jak se příroda liší v různých částech světa, a Madagaskar nás ohromuje svou jedinečností a rozmanitostí, zatímco Česká republika nám připomíná typickou středoevropskou krajinu.

Když se řekne Madagaskar, vybavím si krále Jelimána z kreslené pohádky, tedy Lemur Catta. Ale tento druh asi není nejspíš nejzajímavější na tomto ostrově.

Ano, Lemur Catta je určitě jedním z ikonických obyvatel Madagaskaru, ale tento ostrov skrývá mnohem více fascinujících druhů. Jedním z nejzajímavějších je bezpochyby noční lemur Aye-Aye, o kterém jsem psala svoji diplomovou práci. Oproti jiným lemurům má neobvyklý vzhled a hned si všimnete jeho velkých očí i uší – často jsme žertovali se spolužáky, že vypadá jako my po ránu. Nejzvláštnější je však jeho dlouhý třetí prst, kterým vyhrabává larvy a hmyz pod kůrou stromu. Co ale mnoho lidí neví, je fakt, že používají echolokaci k nalezení kořisti pod kůrou. Díky poklepávání třetím prstem na kůru mohou slyšet, zda se tam nachází larva a hýbe se. Bohužel je kvůli svému vzhledu místními považován za znamení smrti a je proto často zabíjen kvůli pověrám.

Jak si mám představit běžný den při takové výpravě v odlehlé oblasti? Jak jste vlastně zvířata pozorovali, vždyť Aye-Aye je noční živočich?

Asi bych tu měla čtenářům zmínit, že jsme jeli spolu s vybranými magisterskými studenty, kteří tam jeli na exkurzi a měli tam různá cvičení, které jsme organizovali. Náš den začínal v 6 ráno, kdy jsme šli do pralesa zkontrolovat pasti na tenreky (savci podobní ježkům, ale geneticky jsou blíže slonovi). Ty jsme museli zkontrolovat a propustit chycené jedince po jejich změření a zvážení. Kolem 8 jsme se nasnídali, naplánovali lokality, kam půjdeme, vše připravili a vydali se na cestu. Jelikož jsme nepotřebovali přímý kontakt s lemurem, mohli jsme vzorkovat během dne, protože v noci by to bylo příliš nebezpečné. Chodili jsme ve skupině asi 5-6 lidí, kdy jsme měli místního průvodce, který nám pomáhal s pohybem v lese, které jsou husté a pokud nejdete po cestě, jen tak se tam nedostanete. Poté tam s námi chodili místní studenti, co se chtěli zaučit a občas nám pomáhali s překlady, když jsme potřebovali vysvětlit průvodci přesnou polohu v lese, kam nás má zavést. Občas tam s námi byli ještě další studenti, kteří nám také pomáhali. Časově to vždy záleželo na lokalitách, kam jsme se vydali, ale běžně jsme se vraceli odpoledne kolem 5 nebo večer na večeři. Poté už byl klidový režim, kdy jsme trávili čas s ostatními. Dny se od sebe moc nelišily, ale museli jsme sebrat vzorky z předchozí lokace a jít na další. Když jsme měli hotových 7 lokalit nebo když bylo velké vedro, dávali jsme si i dny volno, kdy jsme mohli pomáhat studentům s jejich úkoly nebo jen odpočívat. Drželi jsme se hesla "Více je méně", přeci jen jsme byli rády za studenty, kteří chodili s námi, ale také potřebovali odpočinek.

Na začátku jsi říkala, že výsledkem vaší práce měla být metoda, jak lemura monitorovat. Jak tedy na něj?

Naše výzkumná práce se zaměřovala na testování nové genetické metody pro sledování Aye-Aye. Tato metoda využívá bezobratlých, konkrétně například komárů, pijavic nebo much, kteří využívají během svého životního cyklu obratlovce. Hlavní výhoda této techniky spočívala v tom, že jsme nemuseli přímo interagovat s lemuřími jedinci, což umožnilo, aby zůstali nerušení ve svém přirozeném prostředí. My jsme se tak mohli věnovat sběru bezobratlých do pastí, které jsme následně použili pro genetickou analýzu. Současné metody v biologickém výzkumu se snaží minimalizovat přímý kontakt s cílovými druhy a tím je nestresovat. Tyto metody nabízí jednoduchý způsob monitorování v terénu s nižšími administrativními nároky ve srovnání s tradičními výzkumnými postupy jako je přímý odchyt.

Tvůj obor je tedy biologie, který jsi studovala v Anglii, kde je styl výuky jiný. Z Tvého vyprávění vím, že jste dostávali zajímavé úkoly. Který byl pro Tebe nejzajímavější?

Studovala jsem nejen biologii ale i ochranu přírody. V Anglii je studium hodně zaměřené na samostudium teorie a ve škole jsou spíše praktická cvičení. Strávila jsem tedy mnoho času po knihovnách, vypracováváním esejí a zadaných projektů. Díky tomu jsme měli příležitost prakticky aplikovat probíranou látku. Je těžké vybrat nejzajímavější projekt, ale asi bych zmínila dva, které jsem si užívala nejvíce a zaujaly i lidi kolem mě – žirafa, co plave a žraločí bariéra. Pro ty, které by to zajímalo podrobněji, oba projekty popíšu.

Při zvířecí fyziologii, kde jsme se učili stavbu těla zvířat, jsme měli projekt, kdy jsme dostali naší pomyslnou žirafu, kterou jsme měli upravit tak, aby byla schopná plavat ve vodě i chodit po souši, a zároveň jsme museli zachovat typické rysy žirafy. Asi bych tu měla zmínit pro čtenáře, že žirafa plavat nedokáže díky svým fyzickým predispozicím a atypickému tělu. Poté jsme psali esej, kde jsme popisovali naší navrženou zmodifikovanou žirafu a museli vysvětlit proč je schopná plavat i chodit, díky našim úpravám. Moje žirafa byla hybridem asi z 5 různých zvířat, takže jsem musela vše obhájit, aby mi všechny přidané změny prošly.

Druhý projekt je Ti známý, protože jsi se na něm též podílel svojí radou. Jedná se o žraločí bariéru, kterou jsme navrhovali, abychom se naučili psát žádost o grant. To je důležité, protože pro projekt potřebuješ peníze a granty jsou jednou z variant, jak je získat. Měli jsme si vymyslet sami téma a napsat lákavou přihlášku, abychom dostali pomyslný grant. Naše skupinka se domluvila na žraločím projektu, kdy jsme navrhli systém, jak vytvořit bariéru pro žraloky, aby se nemohli dostat k lidem u pláže a zároveň ochránilo žraloky samotné, jelikož by nebylo tolik případů napadení člověka na pláži. K tomu jsme použili projekty, které se již testovali a navrhli naší verzi bariéry využívající magnetické pole a zvuk. Do tohoto projektu jsme se zamilovali až tak, že konečný návrh by byl i realizovatelný a všichni věříme, že by fungoval!

V Anglii jsi žila několik let, jak podle Tebe lidé vnímají Brexit, jak se Angličanům žije?

To, jak lidé vnímají Brexit mohu soudit jen dle své sociální bubliny, kterou jsem tam měla a několikrát jsme na toto téma vedli diskuzi ať už s přáteli, tak s cizími lidmi. Já se pohybovala spíše na akademické půdě a občas mezi místními, takže znám názory lidí z těchto kruhů, ale samozřejmě každý to bude vnímat jinak. Obecně je to tam vnímané asi jako každé rozhodnutí, které bylo relativně těsné. V Anglii to berou většinou pozitivně a vysvětlovali mi, že si chtěli dělat věci po svém a nechtěli tam mít tolik cizinců, což se na jednu stranu nedivím. Na druhou stranu jsou lidé, kteří s tím začali až poté nesouhlasit nebo ti, co museli své podniky zavřít, protože jim odešli pracovníci a oni je nedokázali nahradit. Celkově až poté začali přicházet na to, co si to odhlasovali a mnozí se přiznali, že by podruhé hlasovali jinak. Ve Skotsku se k Anglii kvůli tomu trochu obrátili zády a začali žabomyší války, které tam přetrvávají také už delší dobu. Celkově jsem měla pocit, že se většina nechala strhnout davem a nyní musí řešit následky svých rozhodnutí, která udělali všichni společně. Doufám a přeju jim, aby vše dotáhli do konce!

Dovedeš si představit, že bys bydlela v Novém Městě?

To je skvělá otázka, ale tak trochu zapeklitá. Nové Město je pro mě opravdu úžasné místo a vždy se tam cítím jako doma. Ale co se týče budoucnosti, ráda bych nechala své toulavé boty, aby mě překvapily, protože nikdy nevíte, kam vás život zavede.

Co podle Tebe chybí mladým lidem zde ve městě?

Ráda bych na toto znala odpověď, avšak jelikož tady ve městě přebývám poslední roky jen občas, nedokážu mluvit za místní mladé lidi. Jediné, co bych k tomu mohla říci je rada, kterou opakuje skoro každý, ale je pravdivá: jezděte do světa a poznávejte lidi z jiných kultur. Nejenže získáte nové přátelé na celý život, ale také vás to obohatí a budete mít větší nadhled na věci okolo sebe.

Děkuji Ti za příjemné povídání a přeji Ti další stejně zajímavou vědeckou výpravu, o kterou se s námi třeba opět podělíš.