Rozhovor s architektem Vítem Lukasem - první část

V první části rozhovoru s bývalým architektem Nového Města nad Metují Mgr. A. Vítem Lukasem (*1969) se dozvíte o jeho vztahu k našemu městu a co ho sem přivedlo. Dále nám Vítek přiblížil práci architekta a na čem pracoval. Text jsme doplnili o fotky projektů z jeho "dílny".

V druhém díle se budeme věnovat konkrétním projektům v Novém Městě.

Autoři: Klučka Michal, Hlávko Stanislav

Rodinné domy - Obec Spy

Ahoj Vítku, děkuji že sis udělal čas a má první otázka zní. Pokud vím tak jsi Pražák, jak ses dostal do Nového Města? Byla to přímo práce městského architekta?

Do Nového Města nad Metují jsem se dostal přes mé spolužáky. Měl jsem je odtud jak na střední, tak i na vysoké. Docela náhoda, co? Ti mě pak seznámili se svými kamarády, a já jsem sem začal v druhé polovině devadesátých let jezdit stále častěji. Když už mi přišlo přespávání u přátel přespříliš, rozhodl jsem se porozhlédnout po nějaké chalupě. V té době se jedni z přátel mých přátel rozhodovali postavit si dům, a já díky jejich velkorysosti se k nim přidal. A tak tu mám více než 20 let svou vlastní střechu nad hlavou. Když se pak po tragickém úmrtí pana architekta Zdeňka Tomka v roce 2008 uvolnila pozice městského architekta, zúčastnil jsem se výběrového řízení, ve kterém jsem uspěl. Musím přiznat, že jsem si tuto práci moc přál, ale až někdy později, a navíc ne za tak smutných okolností. Nicméně, když tato příležitost nastala, neváhal jsem ji využít.

Jaký je tedy Tvůj vztah k Novému Městu?

I když jsem Nové Město pro sebe objevil až v dospělosti, tak mě jako příznivce historie ihned nadchlo. Jeho renesanční jádro je opravdovou ukázkou nebývale zachovalé podoby pozdně středověkého města. Je zde vše, co má být, zámek, kostel, klášter, měšťanské domy s podloubími a zachovaná velká část fortifikace. Navíc vše dokonale zakomponované do krajinného rázu. Myslím, že se do tohoto prostředí zamiluje každý. Navíc i zbytek města má velkou dávku kultivovanosti, která je dána především tím, jakou měrou se o ni zasazují jeho obyvatelé. Veřejný prostor je vždy upraven a je mu dávána prostřednictvím technických služeb velká péče. Samozřejmě je tu i okouzlující okolí, kdy je město postaveno na rozhraní roviny a hlubokých roklí, které se vnořují do navazujících hor. Jsem přesvědčen o dokonalém umístění a charakteru města a jeho souznění s přírodou.

Rodinný dům - Obec Horoměřice

Ve funkci městského architekta jsi byl celkem 15 let. Co tato funkce obnáší? Věděl jsi, do čeho jdeš?

Jistou představu o práci městského architekta jsem měl. Před mým nástupem do této pozice jsem několik let spolupracoval s obcí Valdice, pro kterou jsem zpracoval některé projekty, ze kterých se realizovaly například rekonstrukce náměstí Míru, stavba knihovny a další. Má práce městského architekta je velice různorodá. Od vyjadřování se k velkým urbanistickým záměrům, až po zcela drobné úkoly, například design odpadkového koše. Co musím o své práci především říci je to, že se jedná o externí odbornou konzultační činnost, která je určena především pro vedení města, radní a zastupitele. Ti se již za starostování pana Pavla Vašiny rozhodli, že si město bude pro svá rozhodnutí nechávat zpracovávat názor profesionála z oboru architektury. Nové Město nad Metují tak bylo jedním z prvních menších měst v republice, které pozici městského architekte zřídilo. Proto jsem rád, že je nyní hledán či hledána má nástupkyně či nástupce a bude tak zachována kontinuita.

Co pro tebe znamená slovo urbanismus? Myslím ve spojení s Novým Městem.

V urbanismu jde především o dobré fungování města. Můžeme jej rozdělit, a to i v případě Nového Města nad Metují na ten zděděný po předcích a na nově vznikající. Je jasné, že v případě toho prvního nelze do něj vstupovat nějak zásadně. V městské památkové rezervaci pak už vůbec. Můžeme se však snažit o nápravu některých chyb a usnadnit tak život a fungování obyvatel. Vzhledem k vyvíjející se společnosti a změně nároků na městský prostor, je nutné mnohdy reagovat. Nicméně architekt urbanista by měl mít na zřeteli vždy obecný a veřejný zájem a vizi do budoucnosti. V jeho hlavě musí vzniknout představa o maximálně fungující struktuře tak složitého sídelního útvaru, jakým je město. Jeho pozice by se dala přirovnat k profesi režiséra, který musí mít film ve své hlavě ještě daleko dříve před jeho natočením. Právě velká míra představivosti je nutná při návrzích nových městských částí, které vznikají tzv. na zelené louce. Zde je obrovská míra zodpovědnosti, protože tím vzniká prostředí, ve kterém budou žít budoucí generace a všichni dobře víme, jak je takové místo, vedle výchovy, důležité pro formování osobnosti. Nezbytné je proto při jakýchkoli urbanistických zásazích a plánech postupovat s velkou mírou profesionality. Bohužel v mnoha případech se postupuje s velkou dávkou benevolence, nezájmu či tzv. salámovou metodou, kdy se postupně a živelně staví jeden dům za druhým. Tím nakonec vznikne ulice, kde není jediný strom, kde se neotočí auto – natož popeláři, kde se nedají umístit kontejnery na tříděný odpad a kde kočárky a chodci kličkují mezi zaparkovanými automobily.

Sídlo firmy paní Jasněny Vláhové - Obec Přibyslav

Jaká byla Tvoje předchozí zkušenost? Na jakých stavbách ses podílel, než jsi začal dělat městského architekta.

Ještě při studiu na škole v roce 1990 si mě vybral ke spolupráci Bořek Šípek. Byla to pro mě velká zkušenost, protože se v té době jednalo o jednoho z nejslavnějších architektů a designérů v Evropě. Díky tomu jsem se mohl spolupodílet na mnoha zajímavých zakázkách téměř po celém světě. Jeho studio tehdy působilo z Amsterodamu, kde jsem trávil většinu roku. Bořek Šípek si později – díky tomu, že se stal architektem Pražského hradu založil pobočku v Praze, kde jsem s ním primárně spolupracoval na zakázkách pro Václava Havla. Byl jsem u rekonstrukce Obrazárny Pražského hradu, u realizace prezidentovy pracovny a dalších hradních zakázek. Mimo to jsem také pracoval na rekonstrukci obchodního domu na tokijské nákupní ulici Ginza, na konceptu butiků Karla Lagerfelda rekonstrukce zámečku Dřevíč pro Karla Schwarzenberga a spoustě dalších krásných Šípkových zakázek. Po několikaleté zkušenosti jsem se rozhodl osamostatnit a začal svou vlastní architektonickou praxi. V ní převládají individuální projekty, které jsou postaveny na přímém kontaktu se zadavatelem, a u kterých je šance je dotáhnout při realizaci až k samému konečnému detailu. Proto nejvíce navrhuji rodinné domy, kdy s investory spolupracuji několik let, po které většinou stavba trvá. Vždy jsem si bral příklady z doby, kdy architekt měl schopnost navrhnout jak dům, tak i jeho vnitřní zařízení včetně atypického nábytku. Proto se mi hodí, že jsem kromě architektury vystudoval i interiérovou tvorbu a design. Z období před mým nástupem do pozice městského architekta jsem tu například navrhoval konverzi budovy kravína na sídlo firmy pro paní Jasněnu Vláhovou na Přibyslavi.

Za tu řadu let jsi se podílel na řadě projektů, jaký považuješ za největší úspěch?

Jsou dva, s jistou nadsázkou úspěchy, kterých si vážím. Jedním z nich je, že jsem snad trochu pomohl pár svým studentům k tomu, že z nich vyrostli dobré architektky a dobří architekti a designéři. Mám totiž radost z toho, že se jim daří a zvyšují tak úroveň tohoto oboru, do kterého se nebojí mluvit téměř každý. Druhým, pomyslným úspěchem snad mohu nazvat situace, kdy jsem díky své práci mohl splnit sny mnohých lidí o jejich domově. Úmyslně říkám domově, protože to je více než dům. Dům je obydlí splňující základní funkci přebývání, oproti tomu domov je součást bytosti a osobnosti člověka. Je to místo, kde nacházejí svoji jistotu, kde vychovávají děti a je spojeno se všemi vzpomínkami a prožitými chvílemi života. A když se do takového domova mých klientů po čase vrátím a vidím, že je vše tak jak jsme společně vymysleli, dává mi to ten největší pocit uspokojení z mé práce.

Obrazárna Pražského hradu 

Níže si můžete přečíst o arch. Lukasovi (vlevo) a shlédnout rozhovor z TV Architekt.